Miloš Pajr, člen aeroklubu Jičín, je mezinárodně uznávaným odborníkem na létání s využitím závětrného proudění zvaného „dlouhá vlna“. Mimochodem, v rámci našeho aeroklubu je Miloš jediným, komu se podařilo získat Diplom FAI 1000km, a zároveň jediným, komu se podařilo překonat hranici 1000km v rámci tuzemské/domácí CPS. Nedávno však své hranice posunul ještě dále. Zde se s námi podělil o některé své zkušenosti a zážitky z jeho putování za „velkými přelety“ nad 1000km, především pak o zážitky vedoucími k získání diplomu FAI za let nad 1250km pro prvního pilota z ČR. Nechť je tento jeho rekordní výkon, hodný obdivu, inspirací i pro ostatní plachtaře k překonání dalších smělých cílů a plánů.
Dlouhé lety a FAI diplomy
Uletět 1000km do CPS (Centrální Plachtařská Soutěž) či OLC (Online Contest), kde je možno mít až 5 otočných bodů, případně to „nalétat“ bez předchozí deklarace“ a jen letět „podle počasí“ je v našich podmínkách také výjimečný výkon, nicméně je výrazně jednodušší, než jaké jsou podmínky pro rekordy či výkonnostní odznaky a diplomy, kde musí být trať předem deklarována, a maximální počet otočných bodů je redukován na 3 otočné body.
Najít vhodné podmínky pro takový let je mnohem složitější na předchozí plánování s ohledem na počasí, ale též na omezení daná rozdělením vzdušného prostoru. Například tedy pro let 1000km to znamená mít 4 úseky po 250km nebo i delší úseky, tak aby let vyšel s ohledem na vývoj počasí v průběhu dne.
Dlouhé přelety se dají provést za unikátních meteorologických situací v termice během letní části roku v Evropě či pouštní horské části USA nebo v během „letních“ měsíců jižní polokoule v Namibii, JAR či Austrálii. Druhou možností, kde byly provedeny dlouhé lety kluzáků bylo na návětrné straně navazujících svahů centrálních Alp či na svazích Apalačských hor na západním pobřeží USA, či kombinací s „dlouhou vlnou“. Nejlepší podmínky pro nejdelší lety je ale možno jen za využití systémů závětrného proudění za horskými hřebeny, tzv. „dlouhé vlny“. Přestože kolébkou vlnového létání je nám blízké místo Jelenina Gora, respektive blízký kopec Jezów Sudecki, výraznější přelety s využitím dlouhé vlny byly provedeny za hřebeny hor na Novém Zélandu a za hřebeny Sierra Nevada v USA a v posledních 20ti letech především v Patagonských Andách.
Využití „dlouhé vlny“ pro přelety v ČR jsme začali zkoušet až poté co se u nás pro takové lety vytvořili podmínky a také jsme měli k použití kluzáky s vyšší výkonností než VSO-10, tedy kolem 1995-2000, kdy jsem se opakovaně pokusil uletět na FP 1000km let na 3OB ve vlně, ale oba lety skončili přibližně na hranici 920km. Pro možnost 1000km FAI jsem pak měl připravenu verzi, kdy uletím 800-900km přes 3 body mezi hranicemi s Německem a Ostravou a poslední rameno natáhnu po větru ke Slovensku, kde bych přistál do pole.
Později se nadšencům v Jeseníku povedlo domluvit a prosadit vlnové prostory na hranici CZ a PL a tak dnes létáme přelety i 1000km během podzimu, a prakticky lze tyto prostory využít od září do března a letět s moderními vysokovýkonným i kluzáky dlouhé přelety 1000+ třeba v nejkratších dnech, jako např. CPSKA.cz
Pro doplnění :
V letech kdy nefungovala CPSka jako online, a platila stará pravidla, která zvýhodňovala kratší a rychlejší lety v nejlepších podmínkách dne (300km přelet za 4h byl stejně bodově ohodnocen jako 700km letěných celý den), jsem se věnoval v té době novému formátu OLC, který naopak uvažoval jen uletěnou vzdálenost a upřednostnil maximální využití potenciálu proti rychlosti (nová pravidla OLC jsou mixem všeho možného). V té době jsem používal Nimbus 2 a v letech 2006+2007+2008 vyhrál CZ+SK část OLC.
PATAGONIE
I když naše severní hory umožňují dlouhé lety, moc možností na prodloužení ramen více na západ a zároveň na východ počasí a rozdělení vzdušného prostoru moc neskýtá. To bylo důvodem, proč jsme v roce 2010 připravili a provedli expedici do Patagonie, kde se mi povedlo společně s Jardou Petráskem udělat 2 národní rekordy přes 1500 km, kde jeden let ukázal na OLC přes 1700km. K tomu jsem přidal jeden rychlostní rekord s Honzou Hlaváčkem s rychlostí 195km/h na FAI trojúhelníku 100km. Dalším úspěchem dané expedice bylo vítězství v CPS / int. / pro 2011, kde oba lety byly okolo 2500bodů. Protože byly lety v Patagonii prováděny ve dvojím na kluzáku DuoDiscus, není možno započítat takové lety, jako lety na diplom, kde je nutné letět „sólo“.
NAMIBIE – Diplom FAI 1000km
Pro 1000km diplom FAI jsem v roce 2017 využil možnosti poslat svůj kluzák do Namibie a tam jsem 4. den po příletu odletěl FAI trojúhelník pro diplom 1000km 🙂
Z dalších letů v Namibii mi vyšlo, že v tamních podmínkách, s omezenou podporou, používanou výbavou a velmi vysokými finančními nároky, bude uskutečnění deklarovaného letu pro získání diplomu za 1250km jako nereálné a pro další plánování a cíle jako ne zcela prioritní.
CPS CZ 2021
Během stavby domu a pracovního vytížení bylo několik následujících let poněkud chudších na počet letů a možnosti vyjet za počasím i třeba do vlny dosti omezené. Chuť jsem si spravil tím, že se mi povedlo dvěma dlouhými trojúhelníky FAI v létě a jednou deklarovanou 1000km (5 OB) ve vlně vyhrát CPS CZ 2021.
Zaletěním 1000km deklarovaného přeletu z CZ jsem si tak zároveň splnil další drobný úkol – překonal tuto hranici v rámci CPS CZ.
Cíl pro 2022 = 1250km , optionally 1500 km FAI
Dosažením 1. místa i v „tuzemské“ CPS, jsem se rozhodl věnovat rok 2022 hledáním a zkoušením překonaní vzdáleností 1250 či případně 1500 v rámci Evropských podmínek.
První možností byla možnost letět ve vlně z Jeseníku 900-1000km a poslední rameno zafouknout směrem na východ do Polska. To byla verze pro podzimní situace v CZ.
Druhou možností bylo využít Pyreneje, kde se v minulých letech povedlo jak na jaře, tak na podzim několik pěkných dlouhých letů 1200-1500km, případně lety s využitím masivu centralních Alp, jak dělají tamní specialisté například Baptiste:
OLC Informace o letu – Baptiste Innocent (FR) – 09.06.2022 (onlinecontest.org)
Třetí a nejvíce zajímavou alternativou bylo využití letu po pobřeží Chorvatska/Jadranu, s prodloužením do Alp nebo naopak do vnitrozemí Balkánu k Mostaru a dál. Místní borci z Aeroklubu Postojna již tyto prostory a možnosti prozkoumali a začali využívat, a v lednu 2022 mí dva přátelé Luca a Bernard předvedli s DuoDiscusem let 1300km (66) Flight of the Winter 2021/22 – Wave soaring the croatian coastline – YouTube
Na rozdíl od Pyrenejí a jižních Alp, je POSTOJNA ve Slovinsku dobře přístupná 8-10 hodinovou cestou po dálnici a tak když se na jaře objevila další vhodná situace, která nabídla alespoň posbírat první zkušenosti s místními podmínkami, vyrazil jsem 8.3. na první průzkumnou cestu.
Podmínky byly trochu náročné v tom, že na letišti Postojna nebyl nikdo přítomen, kdo by mi pomohl sestavit kluzák, ani nebyla možnost přespat v klubu. Luka (FES) přijel a pomohl mi Sharka složit. Večer jsem našel penzionek na přespání a dal Flight Plan. Bohužel ráno 9.3. 2022 bylo na zemi úplné jasno, -12°C , ale i tak dost vlhkosti ve vzduchu, aby letadlo po svlečení celé omrzlo včetně kabiny, a ani motor nechtěl naskočit. Než vyšlo slunce trochu nad obzor, a pomohlo odmrazit kabinu, strávil jsem tak důležitých 1,5 hodiny odmrazováním.
Po startu jsem na motor doletěl až do Chorvatska, protože místní vlna nefungovala (a proto ani nikdo místní neletěl) . Bohužel vítr byl příliš ze severu, teplota v 6ti km -40°C a vlna měla odpoledne slábnout. Na konci Velebit jsem otočil a letěl zpět. S ohledem na ne zcela jednoduché podmínky a ne zcela komfortní teploty jsem se s průzkumem spokojil a raději bezpečně přistál, kluzák zase za pomoci LZ složil a po dobré pizze v pizzerii, která přímo navazuje na klub, jsem se vydal na cestu zpět.
OLC Informace o letu – Milos Pajr (CZ) – 09.03.2022 (onlinecontest.org)
Další zajímavá a příhodná situace se naskytla v dubnu. Předpověď nebyla příliš jednoduchá a využitelné pásmo se posouvalo postupně stále více na severozápad. To mne dovedlo až k rozhodnutí, posunout start na Jih od Alp do Itálie a našel jsem si nádherné letiště OSOPPO. 16.4. jsme se přesunul a s pomocí místních jsem nějak poskládal Šarika. Bohužel ráno 17.4. jsem byl na letišti zcela sám, a tak je příprava na let do vlny jako příprava pro výstup na Měsíc a hned z rána jsem posbíral ca 1,5-2 h sekeru pozdním startem a také chybným snažením se o zvednutí na nízkých rotorech. Další ne zcela příjemnou stránkou bylo zjištění, že na rozdíl od Slovinska a Chorvatska, je spolupráce s Italským ATC prostě „italská“ a ne příliš jednoduchá – Italská Inglííš je confusing at all – a na pár kilometrech si mě předali asi na 8 různých frekvencí ☹. Navíc jsem po startu zjistil, že mi LX nepočítá ani vítr ani netto, ani neukazuje bezpečně vario/TEK, což jsou pro lety ve vlně dost podstatné údaje, a LX byla už jen dobrá pro navigaci, bez spolehnutí na dokluzy atd… prostě na piii…😊 ..takže jsem letěl jen na přední snímače a mechanické vário. Později jsem zjistil, že jsem si asi nohou při nastupování zatáhl za hadičku z tek dýzy a zcela ji skřípl někde v trupu.
Let jako takový byl pro první fázi celkem „jednoduchý“, kde vlna v Itálii a Slovinsku za Alpami byla tam kde měla být, dále fungovala Ajdovščina, nad Postojnou byly rotory přímo nad letištěm a let po Chorvatském pobřeží probíhal celkem bez problému až k Senj, kde se pobřeží stáčí více k jihu a hory mění tvar. V těch místech se objevila také celkem překvapivě silná turbulence, zjevně zde docházelo ke střihu větru. Povedlo se mi postupovat průzkumem proti východnímu větru až na 1.OB v úrovni Zadaru. Cesta zpět byla mnohem jednodušší až do Alp, kde se mi povedlo nastoupat, ale 2.OB v Karavankách byl příliš daleko od vlny a s ohledem na pozdní hodinu byla již vlna v těchto místech zcela rozbita termikou. Ztratil jsem následně příliš času a výšky, než jsem našel slabé stoupání východně od Ossopo. Díky počátečnímu zdržení již nebylo možné plánovou trať daný den uletět. Pojal jsem to tedy jako jednoduchý průzkumný let a s ohledem na potíže s přístrojem jsem se rozhodl, že to stačí, a přistál. Přestože ve výšce 200m ještě fouká nad letištěm 10m/s severní vítr, rotory a denní chod proudění způsobuje, že na zemi je vítr 8m/s od jihu. AFIS mi doporučoval sedat od severu, ale s ohledem na turbulenci a předpolí jsem zvolil přiblížení na 160-180km/h od jihu s velmi krátkým finále. Ještě jsem složil do penálu a navečer vyjel zpět.
CPSka let z neznámých příčin nepobrala, OLC ano, takže je k vidění na OLC Informace o letu – Milos Pajr (CZ) – 17.04.2022 (onlinecontest.org)
Pyreneje – La Cardanya
V květnu jsem se rozhodl si vzít nutnou 3 týdenní dovolenou a v jejím závěru jsem viděl na SkySight předpověď vhodného jižního proudění přes Pyreneje s možností vyzkoušet tamní vlnění. Moje naděje silně „uklidnila“ konzultace s Baptistou, který mi vysvětlil tamní místní souvislosti, ale i tak doporučil tam zajet, že bude pěkná termika. Po dvoudenní cestě jsem dojel do La Cardanya. Moc hezké místo v širokém údolí uvnitř hřebenů. Pěkně jsme polétal 2 dny v „předhůří“, ale když pak bylo počasí 2 dny větrno a se základnami kolem 4000m AMSL, nějak jsem cítil po 2-3 hodinách náročného letu v turbulencích únavu, přistál a podmínky příliš nevyužil. Teprve později mi došlo, že jsem si měl dát kyslík, že po COVIDu potřebuji dýchat kyslík i v nižších hladinách. Jako průzkum místní situace a seznamovací lety s okolím mi to rozhodně přišlo fajn a tamní podmínky rozhodně doporučuji, je tam pěkně. Jen ta cesta 2 dny je „poněkud“ dřina. Optimální polohu a situaci má Gil Souviron se Stemme S12, který může odstartovat jako motorák z Perpignanu, nastoupit do vlny přímo na kraji středozemního moře a pak naskládat úseky po celé délce Pyrenejí dle počasí.
Konečně den pro 1250km
V průběhu léta a začátkem podzimu se žádné vhodné podmínky ani u nás, ani jinde, neukázaly. Ale začátkem listopadu se na dlouhodobých předpovědích začala objevovat zvláštní situace, ne zcela typická, ale vhodná k vyzkoušení pro let u Jadranu. Aktivoval jsem místní borce, aby se také zaměřili na předpověď a sledovali počasí.
Původně jsem plánoval jet již ve středu ráno 9.11., abych měl dost času připravit letadlo, a po cestě jsem se chtěl stavit u Andreje v Naviteru a také u Luca v dílně v LZ design. Předpověď však začala v jedné chvíli ukazovat velký pokles větru nad 3000m a tak jsem odjezd odsunul o 3 další výpočty a nakonec vyrazil až ve čtvrtek odpoledne/večer, ale i tak jsem vše stihl a večer měl vše připraveno pro ranní start.
Předpověď dávala dost vlhkosti nad 4000m a během dne se mělo od jihozápadu protáhnout pár „zdí“ s vlhkostí až do 2000m AMSL. S praxí z Jeseníků, kdy občas projde i nějaká menší fronta a my to přeletíme nebo to vlna udrží letitelné skrz, jsem se toho příliš nebál, ale místní do toho šli téměř bez deklarací s tím, že co nalétají tak nalétají. Jakmile se před nimi pak objevila nějaká „stěna“, tak do toho sami nešli. Právě ta vlhkost byla pro místní dost netypická, protože „normálně“ jde o suchý polární vzduch, který se tam přižene od severovýchodu.
Ráno bylo vlhkosti tak tak na odstartování, ale ve vzduchu žádné rotory a ni jiná vodítka v blízkém okolí nebyly. Odletový bod jsem měl asi 30km od Chorvatska s tím, že vlna měla začít fungovat dále po trase u moře. Stejně tak se nechali vlekat místní borci se svými „turby“ LAK17FESD, Ventus3FES, JS1, JS3 atd….
Bernarda jsem dojel na prvním zvedu u Rijeky, kde jsme s ohledem na nejasnou situaci před námi trochu „přetankovali“, ale následně jsme nastoupili na Velebity Express, kde byla vlna vykreslena zespodu, a my letěli uvnitř spodku ohromného lenťáku, který se nad námi klenul jako mohutná stavba. Za Paklenicí se svah a vlna stáčí do vnitrozemí, a k tomu se tam objevila další, mírně nižší vrstva lenťáků, tak jsme se protáhli „skulinou“ mírně proti větru a dál mazali podél svahu vnitrozemím. Bernarda jsem následně ztratil, protože to „zná“ jen k jezeru na konci hřebene za Sinj. Dál na jihovýchod se musí kus přeskočit až ke kopcům a planinám před Mostarem. Tam byl úsek bez rotorů a bez lenťáků, takže to radši otočil a mazal zpět. Nicméně drobné rotůrky v dálce dávaly tušit, že před Mostarem se bude možno zvednout, což se povedlo těsně na úrovni rotorů. Po přeskočení údolí na mne čekal úžasný rotor a výhled na nádherně prosluněnou krajinu plnou rotorů a lenťáků, ale odolal jsem pokušení a pokračoval dle plánu zpět. Při cestě zpět jsem letěl poněkud severní stopou, ne tak výhodnou, protože jsem díky srážkám a závojům neviděl do závětří hřebene, po kterém jsem přiletěl. Za Livnem jsem proklesal na téměř dolní hranici jedné „zdi“ a pustil jsem to po větru do dost velké tmy. Musel jsem chvíli kličkovat a hledat správnou klíčovou dírku, kterou bych viděl dál na Velebity a věděl kam letím. Tou dobou se na druhé straně „zdi“ otáčeli místní s tím, že už dále nemohou letět kvůli oblačnosti. Po mírném zdržení na slabém stoupání jsem našel vhodné okno, kterým jsem viděl kam dál a proskočil na jihovýchodní nástupiště Velebity Express a pak už to byla celkem jízda po známé trase při stále se zlepšujících podmínkách.
Na konci dne bylo ještě dost času se protáhnout k Julkám a celkově tak pro OLC nasbírat 1400km.
1 407 km · Milos Pajr · Postojna 12.11.2022 (weglide.org)
Bernard nalétal v optimálních podmínkách 1500km do OLC přes 5 OB.
Byl jsem spokojen. Byla to super jízda, většinou i s vyznačenou trasou, a ani jsme moc nemrzli. Při pohledu zpět je jasné, že by to dalo i na 1500km, ale to by byla na začátku s ohledem na předpověď a mírné nejistoty sázka do loterie. Něco zbyde na příště 😊. Step by step.
Výkon byl českou komisí schválen a žádost o FAI diplom byla zaslána do FAI. Obvykle jim to trvá 6-12 měsíců, než to vyřídí…
Trochu statistiky k Diplomům FAI
Díky zlepšujícím se výkonům kluzáků a zvýšení životní úrovně si cesty za „1000km“ diplomy užívá stále více lidí. Aspoň to je vidět na seznamu držitelů, kde je více než 750 jmen, z toho cca 20 českých.
IGC 1000km badges | World Air Sports Federation (fai.org)
Jmen na seznamu pro 1250km je podstatně méně a můj diplom bude 35. za celý svět.
IGC 1250km badges | World Air Sports Federation (fai.org)
Na 1500km je zatím pouze 12 jmen, na 1750km 4 lidé a 2000km 6 jmen.
Neznamená to, že jen tolik lidí uletělo danou vzdálenost, ale jen tolik ji uletělo sólo a s deklarací přes max 3 body.